pondělí 22. srpna 2016

Recenze: HHhH

Atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha je pro většinu z nás hlavně dějepisným učivem, stejně jako jména Gabčík a Kubiš nebo vypálení Lidic. Dokázali bychom si vzpomenout na přibližný rok, zhruba na příčinné souvislosti, ale tím to končí. Francouzský spisovatel Laurent Binet ale zavraždění tohoto vysoko postaveného nacistického pohlavára vnímá hlavně jako příběh velké odvahy. Jak sám píše, jde o "příběh s velkým P."


O existenci románu s takto zvláštním názvem jsem věděla už nějakou dobu, ale mou pozornost plně získal až díky mediálnímu humbuku kolem filmu Anthropoid, který se atentátu na Heydricha rovněž věnuje. (A navíc na základě HHhH vzniká také filmová adaptace.) Sáhla jsem po této knize jednak proto, že jsem se chtěla dozvědět něco víc o válečných dějinách a atmosféře kolem, (ale jsem příliš zhýčkaná na čtení odborných knih, které mi navíc připomínají školu,) zajímalo mě však zároveň, jak popíše "naše" dějiny zahraniční autor. A byla jsem mile překvapená. V knize je totiž patrné, že Binet má k Česku a Slovensku velmi silný vztah, zbožňuje Prahu a faktografickou přípravu románu v žádném případě neodbyl, to se musí nechat. Zahraniční pohled je patrný hlavně v nadšení, s jakým o atentátu píše. Místy až patetická vyjádření jsou v této knize na svém místě, ale přesto mě to udivovalo...možná proto, že my Češi nejsme zvyklí být na své dějiny hrdí.

Záměrně označuji HHhH jako román, přestože někteří by jej mohli zařadit mezi literaturu faktu. Binet totiž balancuje na hraně mezi snahou o pravdivost a románovou fikcí, která se projevuje například na rovině osobních rozhovorů a nejrůznějších detailů, které jsou ale nepodložené a mnohdy mohou být i zavádějící. Když jsem tuto knihu "naťukla" ve skupině Literární s(n)obi na facebooku, mnozí poukazovali i na historické nepřesnosti. Nejsem však v oblasti dějepisu žádný velký znalec, nenašla jsem tam žádný velký "kiks", který by mě praštil do očí. Zkrátka jsem HHhH vnímala jako román na základě skutečné události.

Co vlastně to tajemné HHhH z názvu znamená? Jedná se o akronym německé věty "Himmlers Hirn heißt Heydrich", tedy "Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich". Kariéra Reinharda Heydricha totiž ani z daleka nezačíná a nekončí s jeho působením v Protektorátu Čechy a Morava, naopak šplhal po kariérním žebříčku poměrně vytrvale už od nástupu nacismu k moci. A má lví podíl i na "konečném řešení židovské otázky", které je připisováno právě jeho nadřízenému Heinrichu Himmlerovi, "prvnímu H" z názvu románu.

Mezi událostmi z politického či osobního života říšského protektora a později ze životů mladých parašutistů-atentátníků, které jsou čtenáři předkládány v krátkých, čtivých kapitolách, vystupuje také hlas autora. Ten místy zpětně glosuje popisované události, vypráví o tom, kde informace sehnal, a zkrátka vnáší do románu také svůj osobní pohled. Podle mě to knize velmi dodává na hodnotě, protože se tímto autorským přístupem vymezuje od pouhé interpretace dějin a dává jí také přesah do současnosti.

Styl tvorby Laurenta Bineta mě zaujal právě díky těmto inovativním vstupům do příběhu, díky kterým mi  trochu připomínal Milana Kunderu. Hodnotila jsem ji čtyřmi hvězdičkami z pěti, protože místy to na mě bylo přece jen patetické a zajímavého osobního přístupu ubývalo, stejně jako zajímavých a prvků v ději, u kterého pochopitelně díky hodinám dějepisu víme, jak dopadne (pravda, není to kniha, kterou si asi přečtete, pokud toužíte po nečekaném závěru...) Co je ale velkým plusem, je právě forma románu, kterou jsem už vychválila výše ;-) Nedočkavě budu vyhlížet Binetovu další knihu, která u nás má vyjít na podzim a bude se jmenovat Sedmá funkce jazyka.

Autor knihy HHhH Laurent Binet

Román HHhH vydalo nakladatelství Argo v roce 2010 v překladu Michaly Markové. Ve světě posbíral řadu cen a tou nejcennější, kterou se pyšní i na obálce, je Goncourtova cena za nejlepší knižní debut roku 2010. 

Co vy a knihy o druhé světové válce? Čtete je, nebo to není váš šálek čaje? Zaujala vás kniha HHhH, či jste ji snad už i četli? :-) Těším se na vaše komentáře

Zdroje obrázků: viavia.

Žádné komentáře:

Okomentovat