úterý 13. září 2016

Co jsem se naučila na vysoké

Konečně jsem dosáhla těch dvou písmenek a tečky před jménem. Minulý týden po "velkém finále" na germanistice jsem ale přišla domů, lehla jsem si do peřin a hlavou mi problesklo: "A to bylo jako všechno?" Nějak mi nedocházelo, že jsem opravdu dokončila bakalářské studium. Realita se dostavila o pár hodin později, když jsem vyděšeně sledovala, jak mě má alma máter rychle odstříhává - zrušení účtu do Menzy, nefunkční wi-fi v knihovně, upozornění na končící platnost licence univerzitních Officů...Masaryčka se holt se svými absolventy nemazlí.

Teď už jsem zase hrdý student. Mám týden prázdnin do začátku semestru, tentokrát na magisterském studiu, tak jsem se rozhodla pro menší rekapitulaci mého vysokoškolského života. Tři roky na "výšce" mi toho hodně vzaly, hlavně čas a znalosti němčiny, ale taky hodně daly (třeba pár kilo navíc). Občas si říkám, že jsem se vlastně mnohem víc věcí odnaučila - chodit každý týden na pivo, denně si dávat make-up, kupovat sladkosti...ale přece jen ve mně utkvělo i pár nových...ehm...znalostí ;-)

čtvrtek 8. září 2016

Tvůrčí psaní hravě a prakticky

Měli jste někdy tvůrčí krizi? Zasekli jste se na první větě a nedokázali jste psát dál? Nebo máte pocit, že vaše texty občas nesměřují tam, kam chcete? Nejen s tímto může pomoci některý z kurzů Richarda Skolka. Měla jsem možnost navštívit tvůrčí psaní pro blogery a blogerky, které se konalo v první zářijový pátek odpoledne v centru Brna.

K tomuto kurzu jsem se já sama dostala téměř náhodou. Autor své lekce tvůrčího psaní propagoval na facebookové stránce knižních blogerů s tím, že vymění jednu hodinu zdarma za upřímnou recenzi. Příliš lákavá nabídka na to, abych jí odolala (přestože jsem měla pár dní do státnic) ;-)


Přiznávám, že jsem na tento kurz našla jako úplná začátečnice. Několikrát jsem tvůrčí psaní jsem absolvovala, ať už nepovinné a jednorázové kroužky na střední škole nebo dlouhodobější kurzy na vysoké, takže jsem počítala tím, že mě vlastně už skoro nic nemůže překvapit.

A zpočátku to tak skutečně nevypadalo - povinné kolečko jmen a zájmů ostatních účastníků (přestože šlo kurz pro blogery, tak jich tam bylo pomálu), cvičení, která jsem už absolvovala mnohokrát...ale nakonec jsem z kurzu odcházela vysmátá, bohatší o pár nových zkušeností a nadšená do dalšího psaní. A možná i naladěná na další podobný kurz.

Proč bych Kurz tvůrčího psaní pro blogery a blogerky doporučila?

Velkým kladem jsou zkušenosti lektora. Richard Skolek je mladý autor humoristických knih, poezie, ale také knížek pro děti, navíc také překládá, takže práce s jazykem mu není cizí. Ve vedení podobných kurzů hlavně není žádný začátečník, jak se můžete přesvědčit i na jeho webových stránkách.

Richard Skolek


Nemusíte se ale od něj obávat žádné sáhodlouhé teorie, jako účastníci jsme si všechno vyzkoušeli prakticky. Kurz byl složený z krátkých hravých cvičení, která ale vždy měla svůj význam. U některých bylo cílem se jednoduše rozepsat, jiné měly pomoci vymýtit některý z pisatelských (hlavně blogerských) nešvarů - nesouvislost textu, nicneříkající věty nebo šroubované nadpisy. Lektor navíc po každém cvičení vysvětlil, k čemu se může hodit i taková jednoduchá hříčka a kdy konkrétně vám může pomoct.

Součástí kurzu je také možnost poslat Richardovi svůj text, který vám pomůže vylepšit. Bohužel jsem to nevyužila (v předstátnicovém shonu jsem na to jednoduše zapomněla), takže nemůžu poreferovat, ale určitě je dobrá zkušenost, když si váš text přečte někdo objektivní, kdo už je trochu "vypsaný", a upozorní na časté chyby, které děláte. (Pokud se teda nebojíte kritiky tak, jako já.) :D

Názorná ukázka mého bloku ;-)

Co by se dalo vytknout? 

Chvílemi jsem měla pocit, že se vlastně nedozvídám nic nového, protože člověk má neustále pocit, že to je přece všechno hrozně jasné. Na druhou stranu je ale něco jiného, když nějakou "poučku" znáte, a když si ji můžete rovnou vyzkoušet v praxi a dostanete na ni i bezprostřední zpětnou vazbu. Takže vlastně jediná objektivní výtka by byla směrem k době konání, protože pátek odpoledne nebyl, soudě podle reakcí ostatních účastníků, problematický jen pro mě. Hlavně jsem zjistila, že kdybych se chtěla zúčastnit některého z dalších zářijových kurzů tvůrčího psaní, pátky odpoledne jsou pro mě úplně zabitá doba.

(A taky nerada čtu své texty před jinými lidmi nahlas...ale to je spíš můj vnitřní problém.)

Další kurzy, které Richard Skolek vede, naleznete na naucmese.cz. Jedná se nejen o tvůrčí psaní, ale také o základy překládání nebo o tipy, jak vydat svou vlastní knihu ;-) Hodně mě láká pravidelný kurz tvůrčího psaní, protože si myslím, že ta hodina a půl, kterou jsme psaním strávili, utekla až příliš rychle a chtělo by to víc. Ale bohužel, ty pátky...

Zúčastnili jste se někdy kurzu tvůrčího psaní? Dalo vám to to, co jste očekávali? 
Šli byste na podobný kurz? :-)

Obrázky: viavia.

čtvrtek 1. září 2016

Recenze: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo

Po nějaké době jsem opět sáhla po titulu ze současné německé prózy. Kniha Joachima Meyerhoffa mě už v knihkupectví "praštila" do očí ze dvou důvodů - křiklavě žlutou obálkou (která na všech obrázcích bůhvíproč vypadá jako oranžová) a taky tím šíleně dlouhým a kuriózním názvem, který vlastně sám o sobě obsahuje nostalgii a humor, které jsou pak přítomné i v celém románu. A k tomu všemu anotace, která nám slibuje příběh o chlapci, který bydlí v areálu psychiatrické léčebny vedené jeho otcem. Byla to pro mě jasná volba ;-)

pondělí 29. srpna 2016

Má nejoblíbenější díla ze světové klasiky

Patří do povinné četby, je na nich stigma nudy, jejich autory a názvy si  každý pamatuje hlavně ze školy. Přesto jsem se do mnoha děl ze "světové klasiky" dokázala zamilovat...a myslím, že nejsem sama ;) Článek o mých pěti doporučeních z české klasické literatury je jeden z nejúspěšnějších článků na blogu, a proto jsem se na něj rozhodla navázat. Je zkrátka vidět, že klasika přece jen ještě trochu přitahuje pozornost ;-)

Knížky jsou řazené podle toho, jak mě napadly...nedokázala bych je totiž seřadit podle oblíbenosti. (Až zpětně jsem si všimla, že dvě díla jsou ruská a tři francouzská...asi bych měla dohnat svůj deficit i v ostatních literaturách, hlavně v německé, když už ji studuju.) :D

pondělí 22. srpna 2016

Recenze: HHhH

Atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha je pro většinu z nás hlavně dějepisným učivem, stejně jako jména Gabčík a Kubiš nebo vypálení Lidic. Dokázali bychom si vzpomenout na přibližný rok, zhruba na příčinné souvislosti, ale tím to končí. Francouzský spisovatel Laurent Binet ale zavraždění tohoto vysoko postaveného nacistického pohlavára vnímá hlavně jako příběh velké odvahy. Jak sám píše, jde o "příběh s velkým P."


středa 17. srpna 2016

Knihy vs. filmy: Proč je nerada srovnávám?

"Ten film byl fakt hrozný, knížka je mnohem lepší!"

"Knížka? Pfff, já se mrknu na film, to mi stačí..."

"Jestli jste četli knížku, ani na film nechoďte, budete zklamaní..."

Neříkejte, že vám to ani jednou neujelo - srovnání knížky a její filmové adaptace. Sledovali jste podobu knížky, kterou jste četli, a celou dobu jste měli chuť vykřiknout, že to přece tak strašně zkazili, že to už vůbec není ono a že jste si to představovali jinak...

pondělí 15. srpna 2016

Recenze: Jsou světla, která nevidíme

Druhá světová válka nabízí i po sedmdesáti letech stále spoustu atraktivních literárních témat. Díky mnohaletému odstupu vidí autoři, kteří už sami válku nezažili, mnohé problémy té doby z nové perspektivy.
Knih o Němcích, kteří "za to nemohli", byla napsaná už celá řada a částečně k nim patří i kniha Jsou světla, která nevidíme - bestseller loňských Vánoc od amerického prozaika Anthonyho Doerra, která je navíc ověnčená Pulizterovou cenou z roku 2015. Záměrně píšu "částečně", protože jak je (dobrým) zvykem románů poslední doby, jeden pohled na válečnou realitu nám nestačí.

(To focení knížek mi pořád nějak nejde :D)