úterý 2. srpna 2016

Brigáda v knihkupectví jako splněný sen

Neznám knihomola, který by nechtěl pracovat v knihkupectví nebo v knihovně, popravdě bych asi nepohrdla ani antikvariátem nebo slušnou trafikou ;-)
Mně se tento dlouholetý sen vyplnil téměř náhodou a od té doby se mi vlastně ani nechce hledat jiná práce, protože bych tím najedou přišla o svůj dream-job. Pravdou ale je, že moje představy se od reality přece jen trochu lišily. Vlastně hodně lišily. Hodně věcí je dáno tím, že pracuju v knihkupeckém "řetězci" a ne v nějakém zapadlém romanticky vypadajícím krámku...


1. Chodí k nám nakupovat i lidé, kteří si sami knihu nepřečtou, ale je to přece vhodný dárek pro babičku/pětiletého syna/tchyni... Popravdě nejhorší dotaz, který můžete jako zaměstnanec knihkupectví dostat je "Doporučte mi nějakou knihu pro mého třináctiletého synovce", navíc když zákazník prozradí, že vlastně neví, co synovec četl nebo co se mu líbí. Uznávám, že toto je ten důvod, proč většina lidí chodí do knihkupectví a nekliká jen po e-shopech - aby si nechali poradit (a od toho tam taky jsme), ale přece jen nejsme vědmy ;-) Občas ale chtějí zákazníci opravdu nesplnitelné:
- Chtěla bych své díte učit kreslit, máte tu nějakou takovou knížku?
- Určitě, máme tady různé knížky pro různý věk..
- Dcera má rok.
- Aha... 
nebo
- Myslíte, že je tato knížka vhodná pro mou tchyni? (Zde jsem měla chuť se rozesmát a říct: "Ale paní, já přece vaši tchyni neznám," ale udržela jsem se.)

2. Moje předchozí dlouhodobá brigáda byla v supermarketu v oddělení lahůdek, takže když jsem nastupovala "do knihy", naivně jsem doufala, že tam přece nebudou chodit zákazníci, kteří mají potřebu se hádat a vozit se po prodavačkách. Opak je pravdou. Sice to není každý den jako u těch salámů, ale i tady mi často hrozí srážka s blbcem ;-) Jeden příklad za všechny - přišel takový starší, celkem mile vypadající pán:
- Máte tady Proti všem od Jiráska?
- (trochu smích) Určitě ne, pane, to už se dávno nevydává...
A pán velmi hlasitě spustil bandurskou:
- Cože??? Ale to je kvalitní literatura, ne jako ty nové nesmysly, co vychází teď. Já jsem to četl a to jsou NESMYSLY! A Jiráska už nečte nikdo, proto naše společnost tak morálně upadá...
(A tohle je ještě zlaté, kdybyste viděli, co jsou všechno lidi schopní ztropit kvůli zpožděné objednávce nebo snaze vrátit knihu, kterou ale mezitím stihli poničit...)

3. Většině lidí (hlavně zákazníků, ale taky třeba lidí, kteří řeší náš marketing) je jedno, která knížka je opravdu dobrá nebo vyhrála nějakou významnou knižní cenu. Hlavně, aby na všem byla nálepka bestseller (přestože to nedává smysl - ne všechno se přece prodává nejlíp), aby se kupovalo to, co je zrovna na plakátech, a aby se prodalo co nejvíc Dívky ve vlaku, když jsme jí objednali těch 300 kusů...
Když jde nějaká knižní adaptace do kin, tak táhnou pochopitelně filmové obálky (přestože jsou ve většině případů dost děsné), když vychází nová kniha mediálně známého spisovatele, nemine vás to, i kdybyste chtěli. (Rowlingová alias Galbraith, Nesbø, Jonasson, nedejbože Dan Brown...to je prostě všude!)

Ale abych jen "nehejtovala", práce je to moc fajn, v příjemném prostředí a s milými kolegy, to zase ne že ne :-) A přestože bychom si vlastně v práci neměli nějak extra číst, ale naopak hlavně se věnovat zákazníkům, je to příliš velké lákadlo na to, aby to knihomol jako já vydržel...a přece musím vědět, co všechno prodáváme, ne? ;-)

Na závěr bych vám chtěla dát jednu radu. Až někdy půjdete do knihkupectví (nebo hlavně do toho našeho ;-)), nezačínejte rozhovor s prodavačkou dotazem "Vy tady pracujete?" nebo snad "Vy jste odsud?" Zkuste třeba nejdřív pozdravit (ale věřím, že vy, kdo čtete tento blog, jste slušně vychovaní knihomolové) a uvědomit si, že ta slečna, co má vedle sebe kopku knížek ve vozíčku a na krku má aspoň visačku s názvem firmy, opravdu není zákaznice ;-)

Jako bonus přidávám pár úsměvných perliček zákazníků, na které jsem si vzpomněla...opravdu bych si to měla začít psát :-)

- Máte tady tu novou kuchařku od Třeštíkové? Bábovky?

- Hledám knížku, jmenuje se Destruktivní myšlení
(Byl myšlen Destrukční deník.)

- Máte nejnovější díl Her o trůny?
- Ten ještě nevyšel. Myslíte šestý díl, že?
- Ne, trojku...

- Kde je ta knížka...Žena v autě, nebo tak nějak? 
(Byla to Dívka ve vlaku.)

- Mám prý pro dceru koupit něco od Anny Kareniny.

- Prosím, sháním Muži, kteří nenávidí ženy od nějakého Japonce...asi to byl Kiyosaki.
(Byli to Muži kteří nemají ženy od Murakamiho, ale co se dá dělat.)

- Prodáváte tady stoprocentní nic?

Máte zkušenost s prací v knihkupectví nebo v knihovně? Stalo se vám někdy, že jste se v knihkupectví setkali s velmi nezkušenou prodavačkou? Zažili jste v knihkupectví nějaké strašně faux-pas? Čekám na vaše komentáře ;-)

Obrázek: via.

30 komentářů:

  1. Já v knihkupectví pracovala... Konkrétně v Kanzelsbergeru. A bylo to naprosto tragické, již nikdy víc. Jediné, co za to stálo, byly pauzy, během kterých jsem si mohla číst nejnovější bestsellery. Jinak to bylo utrpení. I když byl prázdný krám a já měla vyluxováno, desetkrát přerovnáno, nesměla jsem si číst. Stále jsem musela stát za pultem a usmívat se. Nebyl žádný zácvik, šoupli mě k další brigádnici a uč se. Když jsem byla třetí den v práci, nechali mě tam asi na šest hodin samotnou a rovnou i spočti kasu a zamkni... Komunikace na houno, celkově za mě palec dolu a nikdy bych do toho nešla znovu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, tak to zní fakt děsně. Já jako brigádník nemůžu pracovat na pokladně, což jsem vlastně ráda, navíc naše prodejna je docela velká, takže jsme tam aspoň tři čtyři, v týdnu i víc.

      Vymazat
    2. Jim stačilo, že mi již osmnáct bylo a právě proto jsem mohla dělat cokoliv. A bylo to otřesné, už jsem se těšila, až to skončí.

      Vymazat
  2. Tohle můžou pochopit opravdu jenom zaměstnanci knihkupectví. Včera mi přišla paní a povídá: "Doporučte mi něco pro šestnáctiletou holku, která chodí na gympl." Po určitých typech mi povídá: "A vy jste chodila na gympl? Já to chci pro děvče, které na něj chodí."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D to je klasika, zákazník, který má pocit, že tam jsou ty prodavačky skoro nadarmo :D

      Vymazat
  3. Musím říct, že jsi mě vážně pobavila :D Pro oblíbené tchýně teď můžeš doporučovat knihy jako je Kráva nebeská nebo Příšerné příběhy vánoční :D
    Sama jsem sice v knihkupectví nikdy nepracovala, ale musím říct, že díky blogu se na mě někdy obrací známí s podobními otázkami. Nejlepší pak je, když mi zavolá kamarádka, že by chtěla Shakespeara vydání z roku 1940 a kde ho má sehnat? No co jí má člověk poradit :D
    Přeji ti pevné nervy a děkuji za krásný článek :)
    Mimochodem (v kterém knihkupectví pracuješ? Abych tě mohla pozdravit :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D díky, to jsem ráda :D To zase ne, spousta zákazníků myslí podezřele dopředu - kdysi jsem doporučovala (právě pro tchyni) nějakou kuchařku a reakce byla "To ne! To by si přece myslela, že si my myslíme, že špatně vaří!" :D
      To v jakém knihkupectví pracuju, se dá zjistit z obrázku...nebo spíš z jeho zdroje :D Abych moc nenapovídala :D

      Vymazat
  4. Závidím ti, taky bych v nějaké knihkupectví chtěla pracovat, ale mezi blogery jsou na to strašně rozporuplné reakce. Fakt hodně záleží na tom, jaké pracoviště chytneš, protože někde je to parádní, někde děs. A jak znám své štěstí, určitě bych chytla ten děs :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tom případě jsem měla šťastnou ruku, protože u nás je to spíš parádní (i když děs občas taky, ale tak nějak stejně jako v každé práci) ;-)

      Vymazat
  5. Pracovala jsem rok v knihkupectvi Beta Dobrovsky, jak pises, sen kazdeho knihomola, ale ti lide :D Kdyz neberu, jak jsou nevychovani, ani nepozdravi, koukaji jako vyorane mysky. Uplne jsem si diky tvemu clanku vzpomnela na sebe :D K nam porad chodili lidi s tim, ze u nas na webu nasli tu a tu knizku. No, ale oni koukali na web knih Dobrovsky, a ne Beta Dobrovsky a ted kazdy den jsme to alespon desetkrat vysvetlovali :D Pak otazky typu, proc nevydaji tu a tu knizku :D Je to prace pro ty, co maji poradneho drzaka :D Ale ja tu praci milovala <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro otrlé jsou hlavně Vánoce, to jde na nervy snad každému :D To mívám nutkání se schovat ve skladu a několik hodin nevylézat, aby mě něco zlého nesežralo :D

      Vymazat
    2. Já zase pracuju v Dobrovským a pletou si nás s Betou a nechápou jaký je v tom rozdíl. Ale upřímně, tohle je ještě docela logické. Každopádně i já měla šťastnou ruku a chytla jsem skvělé kolegy a prostě dobré místo. O zákaznících bych samozřejmě taky mohla vyprávět několik dní. A někdy je nedorozumění i moje vina, to uznávám :D. Třeba když někdo na konci 12ti hodinové směny přijde a řekne: "Já chci tu knížku Jojo Moyesová" a já několik minut hledám zmateně na internetu titul "Jojo, moje sova", než mi to docvakne, tak se ani nedivím, že si o mě paní myslí všelicos :D.

      Vymazat
    3. Jojo, moje sova :D to je skvělé :D já zas, když jsem pracovala v knihkupectví, chtěl po mě jednou zákazník něco od té Wilibury Smithové, no taky jsem hledala, něž mi to docvaklo a když jsem si dovolila zákazníka opravit, že Wilbur je muž, ještě jsem dostala nadané.

      Vymazat
    4. "Jojo, moje sova" mě úplně dostala :D :D

      Vymazat
  6. Ráda jsem si přečetla konečně pozitivní reakci na práci v knihkupectví:) Můj dream-job je práce ne v knihkupectví, ale v antikvariátu, mám nejradši právě ty kousky, který už se dávno nevydávají :) Jinak pořád je to asi práce s lidma jako každá jiná, prostě přicházejí dobři a horší. Díky za skvělý článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem ráda, že se článek líbí. V antikvariátu jsem se párkrát ptala, ale nikdy brigádníky nehledali, asi si budu muset založit vlastní :D

      Vymazat
  7. Jakožto správný knihomol jsem vždy snila o práci v knihkupectví a jednou se mi ta šance i naskytla. A za sebe musím říct, už nikdy víc :( Ne kvůli zaměstnancům nebo místě, ale práci jako takové. Např. čekat třeba 12 hodin na jednom místě na to, až se přijde někdo zeptat, že něco hledá apod., a kromě toho nic jiného nedělat, protože žádná jiná práce prostě není, to opravdu není pro mě. Číst si člověk taky nemůže, protože všude jsou kamery, a teď raďte, co dělat. A pak také někteří zákazníci byly opravdu nad mé síly. Dotazy typu: hledám knihu, nevím, jak se jmenuje, nevím od koho je, ani nevím o čem je, ale je oranžová. To jsem opravdu nezvládla. Vždycky jsem si myslela, že do knihkupectví lidé chodí proto, aby si koupili knihu(y), ale opak se zdá pravdou. Měla jsem tam paní, která se zdála být dotčená faktem, že v knihkupectví opravdu neprodáváme lego. Nebo jsou lidé, kteří se strašně diví, že opravdu nemáme větší výběr propisek a vůbec papírnického zboží. Papírnictví stálo hned naproti. Pak podobný případ jako píšeš. Měla jsem tam tatínka, který chtěl poradit dárek pro svou 16-letou dceru. Za dobu, co tam se mnou stál si minimálně 5x postěžoval, že teď musí něco vymyslet, protože jeho bývalá jeho dceři koupila k narozeninám to, co jí chtěl koupit on. Ale ačkoliv jsem navrhla postupně veškerý sortiment, který dané KNIHKUPECTVÍ nabízelo, nic mu nebylo dost dobré. Žádná kniha, žádný plyšák, stolní hra apod. Ještě na mě koukal jako na blázna a že prý jeho dceři je 16 a ne 5 let. Mě je 25 let a plyšáků mám plnou postel :D (sice přeháním, ale pořád je zbožňuju:)). A podotýkám, že mi nedokázal říct jedinou věc, kterou by jeho dcera měla ráda nebo se jí líbila. To se pak těžko doporučuje. Pak si také např. pamatuji na jednu paní, která tehdy přišla se synem, že pro něj shání učebnici Technologie. Tak jsem se jí ptala, jaké technologie. A po této otázce se paní zasekla a koukala na mě, jako jestli jsem náhodou nespadla z Marsu. Že prostě učebnice Technologie. Tak jsem se jí marně snažila vysvětlit, že opravdu neexistuje pouze jedna jediná technologie, že například já jsem vystudovala Technologii potravin. Ani to nepomohlo. Nakonec mi pomohl až její syn, když jsme stáli u police všech učebnic, které jsme tam měli. Pokud si dobře vzpomínám, jednalo se o Technologii nábytku. Takže za mě práce v knihkupectví opravdu ne. Rozhodně to není nic pro mě. Knihy miluju a nikdy je milovat nepřestanu, ale po této zkušenosti už jen z pohodlí domova :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinu z tvých zážitků jsem za tu dobu taky absolvovala, jen si to možná tak neberu k srdci. Zkrátka to, že jsou lidi protivní, ještě neznamená, že se nechám jedním blbcem zkazit den.
      A hlavně za to nemůže to knihkupectví, ale ti zákazníci, kteří pak přijdou i do jiných obchodů a jsou tam protivní stejně.
      Když přijde někdo s požadavkem na knihu "nevím, jak se to jmenuje ani kdo to napsal, ale je to žluté", už se jen zasměju a odkážu je a webovky, že až si vzpomenou, můžou si to objednat. (A hlavně se mi jednou stalo něco podobného, prostě jsem si chtěla koupit knížku, ale její název mi úplně vypadl z hlavy :D)
      Prostě ne každý je stavěný na to, aby mohl pracovat v obchodě. Chce to trochu otrlosti a nebrat si všechno osobně :)

      Vymazat
  8. Skvělý článek, moc ráda jsem si přečetla, jak to v knihkupectví takhle chodí :) Můj dream-job to zatím pořád je, neodradilo mě to :) A ty lidi, to si umím představit :D Právě jsem minulý měsíc hezky stála na lahůdkách u těch salámů a vyslechla si toho taky hodně :D Ale ty tvoje perličky zákazníků mě vážně dostaly :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že se líbí a hlavně, že tě to neodradilo, protože je to moc fajn brigáda (i když jak si tak čtu ty komentáře, tak jen u nás :D)

      Vymazat
  9. Hezky clanek. V knihkupectvi jsem wice nepracovala (skoda) ale verte mi (vsichni) ze kdekoliv jinde v prodejne je to stejne,... proste zakazniky si nevyberete. Nepozdravi, nevi co chteji aokud to nedostanou, jsou neprijemni,.. ach jo,... takze kdyz po me nekdo chce ten modry sirup na kasel od M , zcela urcite skoncime u Ambrosanu v zelene krabicce,... uz to neresim,.. Bud budete pracovat s lidmi nebo bez nich. A vybirat si je nemuzete,..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, pod to bych se mohla podepsat :-) A hlavně když zrovna nejsou protivní zákazníci, tak jsou protivní třeba dopravci nebo kolegové :D prostě každá práce je s lidmi :-)

      Vymazat
  10. riadne som sa nasmiala :D presne si to viem predstavit. robila som "promo" na kuchynske roboty, kavovary a kadeco ine a niekedy tie komentare proste nepochopis :D to su ludia.. a knihkupectvo, to je raj. clovek by si myslel, ze tam bude trosku "inteligentnejsia spolocnost" ale vsade sa najdu exoti :D

    7bluedots.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, taky jsem si myslela, že zrovna v knihkupectví jsem čekala trochu míň protivné a víc chápavé lidi :D ale už jsem z té naivity vyrostla :D

      Vymazat
  11. Já pracuji jako dobrovolník v dětském oddělení městské knihovně. Mám naprosto úžasné kolegyně-šéfové, číst si můžu (kdybych náhodou nevěděla co, můžu si zajít o patro níž do dospělého oddělení), ale lidi jsou občas taky nepříjemní, někteří nezdraví a ještě pomíchají knihy v regále ("Nech to tak, však oni si to pak uklidí").

    Ale ano i takové - má to růžovou obálku, nebo - doporučte mi něco pro osmiletého syna, ale nevím, co čte, je na denním pořádku. Ale jak už tu zmiňovala Gabriela K., vybírat lidi si nemůžeme. Pomáhám i při různých akcích a tady jde vidět, že i když mají knihovnice mizerný plat (odůvodnění některých lidí, že nic nedělají - besedy, zakládání knih, oprava knih, balení knih, soutěže a další věci se jaksi dělají samy), práce s dětmi a lidmi je baví (mě koneckonců taky).

    http://books-and-bookshelf.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepříjemní lidi jsou očividně fakt všude, v knihovně bych jich čekala ještě míň než v knihkupectví, ale asi mám fakt o lidech, kteří rádi čtou, až příliš dobré mínění.
      A co se týče platu, ani v tom knihkupectví to není nijak slavné... Jako brigádnice jsem spokojená, protože to mám jen jako přivýdělek, ale asi na plný úvazek by se mi moc nechtělo :D (ale nechci to zakřinout, třeba budu po škole ráda, když mě vezmou :D)

      Vymazat
  12. Pracovala jsem v knihkupectví rok a bylo to super, nejlepší brigáda, jakou jsem kdy měla :) A i když mám jinou práci, jsem domluvená, že bych se občas na pár hodin zastavila, protože by mi ty lidi a vůbec to prostředí prostě chyběli :) Lidi - blbci se najdou všude, ale jedno léto jsem brigádničila v Albertu a lidé se ke mně chovali jako kdybych byla úplně beznadějně blbá (kdo jinej než blbec přece pracuje v potravinách, že jo. Vážně se těm prodavačkám nedivím, že jsou občas protivný), a to mi připadalo tak ponižující a urážející že jsem se na to při nejbližší příležitosti vykašlala... a v knihkupectví jsem měla pocit, že mě alespoň zákazníci nepovažují za mentálně retardovanou. A vtipných historek je habaděj, ale myslím, že výše zmíněnou Moji sovu nepřekonám :D

    OdpovědětVymazat
  13. Díky článku mám větší odhodlání si taky najít brigádu v knihkupectví. Moc děkuju! :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj,
    teď vyšla v Hostu pěkná (tedy podle mého názoru) knížka,recenzi jsem napsal zde:

    http://kniznirecenzeetc.blogspot.cz/2016/09/takasi-hiraide-kocici-host.html

    Zdraví Honza

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj,
    teď vyšla v Hostu pěkná (tedy podle mého názoru) knížka,recenzi jsem napsal zde:

    http://kniznirecenzeetc.blogspot.cz/2016/09/takasi-hiraide-kocici-host.html

    Zdraví Honza

    OdpovědětVymazat